Tak tohle není ani tak legenda, jako spíš příběh co se traduje po internetu. Není to o žádné konkrétní hře, ale i přes to jsem se rozhodl zařadit ho do tajemné sedmičky, protože mi přišel obzvláště děsivý a, věřím že i vy si po přečtení hodně dlouho v klidu nezahrajete.
Znáte ten pocit, kdy hrajete online hru, a jste jediní na serveru? Například, kdyby jste teď zapli minecraft, našli nějaký server kde už dlouho nikdo nebyl ale přesto běží. Ten zvláštní pocit kdy si jen tak chodíte po serveru a koukáte co po sobě stavitelé zanechali…
Asi vám to přijde zvláštní, ale já mám svůj koníček opravdu rád. A není to jen o minecraftu. Zvláštní mapy v Team Fortress, Counter striku nebo i to World of warcraft… Používal jsem tyhle hry k tomu, abych zkoumal to co bylo zapomenuto.
Jednou jsem seděl jsem u PC a hrál counter strike, když mi psal kamarád že našel indie hru s opravdu velikou mapou. Ta hra vypadala dost pochybně, tak jsem si říkal že po mě nejspíš chce abych zjistil jestli to vůbec funguje.
Pokoušel jsem se do hry zaregistrovat, ale administrace psala že hra je v betě a každý ůčet musí být schválem MODem. Po chvíli “štelování” se mi podařilo přihlásit se do hry jako mod.
Hra se nahrávala za zvuků osmibitové hudby ve špatně udělané smyčce a nakonec naběhla. Vyskočila na mě hromada okýnek, několik hráčských avatarů a pak moje postavička spadla někam na lesní cestu. Šel jsem lesem který se hodně podobal Elwyn Forestu z World of Warcraft. Grafika byla vůbec více než slušná, vzhledem k tomu jak stará hra údajně byla.
Šel jsem stále rovně přibližně dvacet minut, když v tom se v dálce objevil strom tlustší a vyšší než ostatní. Po té co jsem přišel blíž, zjistil jsem že na stromu jsou dveře. Byly jakoby vyryté v kůře. Když jsem stál přesně před dveřmi, objevil se symbol pro interakci.
Zmáčkl jsem tedy F.
Poté obrazovka zčernala a začala hrát osmibitová hudba, stejná jako při předchozím loadingu hry. Čekal jsem, čekal a … čekal. Nakonec se obrazovka rozsvítila,a já zjistil že v onom stromu je jen jediná místnost s obrovským zrcadlem.
Zrcado stálo přesně v polovině stromu a jakoby oddělovalo jednu polovinu místnosti od druhé. Moje postavička se najednou sama od sebe začala pohybovat.
Dotkla se svého odrazu v zrcadle a hra pak spadla. Chtěl jsem jí zkusit znovu, ale celá složka s hrou byla pryč a znovu stáhnout jsem si jí nemohl kvůli výpadku serveru.
Vypl jsem tedy počítač a šel spát.
Vzbudil jsem se kolem šesté ráno a před očima měl pořád to zrcadlo… Spíš než tajemné mi to přišlo frustrující… Co se asi bude dít dál? Proč to zrcadlo? Co všechno se ve hře dá najít? Už jsem neusnul…
Zapl jsem PC a podíval se na steam jestli náhodou není nějaká fajn hra ve výprodeji. Zrovna jsem byl v polovině traileru na Saint’s Row když mi přišla pozvánka do hry Counter strike. Ten nick mi nic neříkal, ale měl jsem ho v přátelích, tak mě napadlo že se někdo z nich zase přejmenoval.
Server na kterém jsme hráli byl obyčejný de_dust. Byl jsem tam jen já a on, a mě pomalu docházelo že si ze mě někdo asi střílí, protože jméno serveru bylo shodné se serverem mým. Chystal jsem si zakoupit moje oblíbené AWP, ale zjistil jsem že je na serveru glitch který zbůsobuje že když vyjede nákupní nabídka, hra na 2 vteřiny zamrzne a nabídka zmizí.
Vykašlal jsem se tedy na nákup a spokojil se se starým dobrým glockem. Chvíli jsem běhal po mapě a v zápětí byl slyšet jakoby z druhé strany mapy tichý smích. Přisoudil jsem to scriptu na serveru a vydal jsem se tím směrem.
Byl jsem skoro v cíli když se uličkou mihl nepřítel. Běžel jsem za ním a těšil jsem se že ho překvapím. To co jsem ale viděl mi doslova vyrazilo dech. Druhá část mapy nebyla… Druhá část mapy. Najednou jsem byl v tom stromě, předemnou zrcadlo a odráželo můj obraz.
A teď tím nemyslím mojí postavu, ale mě, jak sedím u počítače. Vyjekl jsem hrůzou a strhl si sluchátka z hlavy. Začal jsem kontrolovat webkameru, ale ta ani nebyla zapojená v pc. Zíral jsem na můj odraz v zrcadle a zatím co jsem byl vyděšen k smrti, můj dvojník vzal hřebík a s šíleným výrazem ve tváři si začal pořezávat ruce.
Pak zvedl oči, podíval se na mě a začal se šíleně smát. V tu chvíli jsem cítil jak svrbí ruce mě, a začaly mi na nich vystupovat rýhy. V tu chvíli jsem zpanikařil a vytrhnul počítač ze zásuvky.
Trvalo 4 dny než jsem se odvážil ho znova zapnout.
Nakonec jsem musel, potřeboval jsem ho pro práci. Spustlil jsem word, ten ale spadl a začal se nahrávat battlefield 3. Už jsem sahal po vypínači když se ze sluchátek ozvalo praskání. Nejdřív mě to vyděsilo, ale pak jsem si všiml že je na mě připojený kamarád a tak povídám. “Halo?” A z mikrofonu jen praskání… Tak opakuju : “HALOOO!” A pořád nic, jen šum a praskání. Naštvaně pronesu něco jako “Tak si naser, jdem hrát.”
A připojuju se na něj. Byla to běžná mapa, caspian border. Chvíli po ní běhám, a najednou vidím v dálce obrys modelu který jakoby nepatřil ke hře. Ohýbám se pod stůl a preventivně se chystám vypnout počítač.
Když jsem opět zvedl hlavu, viděl jsem zase to zrcadlo a mého dvojníka. Od posledně se hodně změnil. Měl zapadlé oči a na rukou místy vykukovala kost. Začal se smát ještě šíleněji, zatím co strhával ze stěny stromu obrovskou třísku a bodal se s ní do hrudi. Ucítil jsem prudkou bolest, natáhl jsem se pro kabel od počítače a vyrval ho ze zdi.
Skrz tričko mi začala prosakovat krev a já běžel na pohotovost.
60 stehů…
Stávala se ze mě troska, přišel jsem o práci. Přišel jsem o přátele… V hlavě jsem měl jen jednu věc. Jak můžu nad tím bastardem zvítězit? Pak jsem dostal nápad. Musím tam kde to začalo.
Vyrazil jsem do obchodu a kopil si levný dell. Potřeboval jsem něco, na čem bych zprovoznil server té hry. Trvalo mi 3 dny než jsem získal potřebné soubory, a než byl server natolik stabilní.
Rozjel jsem server, pak jsem se na svém pc přihlásil a zjistil, že celá hra byla jiná. Tam kde byly avatary ostatních hráčů byly fotky mých přátel. Někteří byli mučeni, jiní mrtví. Les už nebyl tak pohádkový.
Na větvích vysely kusy masa, a mrvá těla co byla přivázána ke kmenům, na mě zírala temnýma očima. Nakonec jsem došel ke dveřím. Otevřel jsem je a místo mého odrazu tam můj dvojník byl celý zakrvácený a s šíleným výrazem ve tváři se snažil rozbít zrcadlo..
Rychle jsem odskočil od pc, stoupl si před notebook na kterém běžel server a vytáhl z kapsy zrcátko. Místo toho aby on odrážel mě, já teď odrážím jeho. Pak jsem uslyšel řev tak hlasitý, že jsem začal krvácet z uší. Byla to nesnesitelná bolest, ale nepolevil jsem a zrcátko v rukou udržel…
Pak jsem omdlel. Když jsem se vzbudil, byl jsem celý od krve v ruce jsem držel zrcátko zbarvené do tmavě rudé. Najednou jsem cítil klid… Vyhrál jsem. Zrcátko jsem další den hodil do jezera. A vám dám jednu radu… Nehrajte na serverech sami. Může se stát že uslyšíte smích v dálce.
Tak, a teď doufám že to dočtete až do konce. Protože jestli vám to čtení přijde jen z poloviny tak vysilující jako mě přišlo psaní, tak v sobě máte 5 kafí a zavírají se vám oči 
Tak, a já dodám pár slov na konec. Další díly určitě budou, jen už nebudu psát po sedmi ale tak maximálně o třech a víc se rozepíšu. Tohle téma je celkem mladé a já bych velice nerad měl do měsíce vyčerpány všechny historky.
Takže, mí milovaní čtenáři. Máte nějakou pastu či historku o které chcete slyšet víc? Může to být něco o čem jsem ještě nepsal, nebo něco co vás zaujalo v předchozích dílech a rádi by jste slyšeli víc. Stačí se vyjádřit v komentářích. Přeji příjemnou noc/den a hnu.. krásné sny. Uvidíme se na prázdném serverun až to budete nejméně čekat. .
Žádné komentáře:
Okomentovat