6 - Šedý muž /Gray man
Tenhle příběh se točí kolem velice nechvalně známé hry na PSX nazvané LSD: Dream Emulator. Existuje spousta záhadných historek a legend o tom, jak tato hra přivádí hráče k šílenství.
Jeden z příběhů je o klukovi jménem… No říkejme mu třeba Mike.
Mike byl sedmnáctiletý a celkem normální chlapec. Jako téměř každý hráč v jeho generaci, i on měl svůj youtube kanál kam nahrával let’s playe.
Specializoval se na méně známé nebo obskurní hry na PSX. Vždy stáhl romku, spustil emulátor a nahrával. Jeho kanál nebyl kdovíjak slavný. Měl kolem třiceti odběratelů a většina z nich byli lidé ze školy. Jeho kamarád o něm prozradil toto:
Já osobně jsem ho znal celkem dobře. Mívali jsme spolu hodiny chemie a při nich jsme probírali právě neznámé hry.
Jednoho rána jsem si ho odchytil a povídám : “Hele, znáš LSD Dream emulator?”. Odpověděl že ne, a usoudil, že když hru nezná ani on, bude určitě dost divná a tím pádem ideální pro jeho kanál.
Později nahrál pár videí ze hry na youtube. Byla to opravdu zvláštní hra. Jejím cílem bylo procházet skrze různá japonská prostředí a narážet do věcí co hráče přenesly zase o kousek dál. Většina počítačem řízených postav byla normálních. Sem tam zvíře, sem tam plachtící člověk. Většinou si hráče ani nevšimli.
Pak tu ovšem byl jeden… Šedý muž. Byl přesně takový jak se jmenoval. Postavička v šedém kabátu která se chovala zvláštně. Objevovala se naprosto náhodně a vždycky když vyskočila zpoza rohu, bylo slyšet ve videu jak sebou Mike cuknul , nervózně se zasmál a hrál dál. Zvláštní bylo, že když byl hráč na dohled, začal se šedý muž tvářit mrzutě a jakoby plachtil směrem k němu. Když byl hodně blízko, obrazovka bíle zablikala a šedý muž zmizel.
Herní levely byly tvořené formou dní. Mike rozdělil let’splay na několik dílů a hrál až do dvanáctého dne. Poté se na jeho kanálu objevila zpráva :
“Když se vám šedý muž zjeví ve snu, víte že je čas přestat hrát :D Co si zahrajem jako další?”
Další den ve škole mi Mike říkal že ho hra prostě omrzela, a ptal se mě jestli nevím o něčem jiném. Bohužel, čekalo nás zkouškové období a tak jsem navrhnul, ať se na to na pár dní vyprdne. Přiznal že to byl dobrý nápad, a šli jsme do učebny.
Asi o týden později jsem k němu šel na návštěvu. Chtěl vrátit poznámky k chemii co mi půjčil. Zaklepal jsem na dveře a … nic. Zaklepal jsem podruhé a otevřel mi téměř okamžitě. Měl mokrou hlavu a byl bílý jako stěna. Ptal jsem se ho co se stalo, a on říkal že nachvíli usnul ve vaně a měl noční můru.
V tom snu byl také ve vaně, ale měl hlavu pod vodou a byl paralizován. Nad ním se skláněl onen šedý muž a usmíval se. I když to byla jen chvilka, měl pocit jako by byl ve snu týdny a celou dobu se topil, ale nemohl umřít nebo se probudit.
Od té doby to s ním šlo z kopce. Ve škole jen zíral před sebe a nedával pozor. Jeho oči byly podlité krví, jako kdyby se měsíce nevyspal. Občas, když mu padla hlava a usnul při hodině, probudil se do několika minut s řevem a vzteky mlátil do lavice.
Po několika takových záchvatech se jeho rodina rozhodla, že ho bude doučovat doma.
Jak čas plynul, já si našel nové přátele a on… On se stal jen bezduchou skořápkou.
Zkouškové bylo pomalu za mnou, a někdy tou dobou se kolem školy začalo objevovat zvláštní graffiti.
Říkal jsem si že to bude práce dalšího stupidního vandala a tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Jednoho pátečního večera jsem se potácel z jedné menší párty. Dřžíc v ruce napůl vypitou vodku, šel jsem temnou uličkou. Měsíc vykoukl zpoza mraků a já si všiml že na druhé straně uličky u nedokončeného graffiti sedí Mike.
Přišel jsem k němu a nabídl mu vodku. On jí skoro dorazil a potom se zavřenýma očima řekl:
Nemůžu spát
Co?
Když usnu, vzbudím se v další verzi toho kde teď jsem.
Co tím myslíš? (všiml jsem si že graffiti byly znaky v japonštině)
Ta bolest nepřestává ani po probuzení…
Poté asi čtvrt hodiny nemluvil, tak jsem ho zvedl, a doprovodil domů. Cestou zpátky jsem si všiml dalšího, dokončeného graffiti. Vyfotil jsem ho, a šel jsem dál.
Další den jsem si vygooglil japonské znakx a pokusil se text z graffiti sestavit. Zadal jsem znaky do googlu a objevila se hromada obrázků z LSD emulátoru. Konkrétně z “Násilné čtvrti”, kde byly temné ulice a mrtvoly poházené po zemi. Tu část si pamatuju velice dobře. Mike se do ní ve videích dost často vracel.
Tu noc mě probudil rachot. Otevřel jsem oči a všiml si že u mé postele stojí Mike s laptopem v ruce. Zíral na mě rudýma očima a pořád dokola opakoval ať smažu tu hru, smažu ten kanál, smažu všechno. Pak odešel.
Zapnul jsem notebook a všiml si ikonky psxfin na ploše. Říkám si.. Spousta lidí to hrálo a nestalo se jim nic, třeba se nestane nic ani mě. Spustil jsem emulátor, nahrál iso se hrou a pokračoval jsem tam kde Mike skončil.
Hrál jsem hru asi dalších šest levelů a na šedého pána jsem prostě nenarazil. Vypl jsem notebook, a šel spát.
Usnul jsem a zdál se mi sen. Byl jsem na hnědé hoře, přesně takové jako byla ve hře. V dálce v zelené mlze se objevila špatně vyrenderovaná figurka. Pomalu plula směrem ke mě a já si všiml že má na sobě stejnou zelenou bundu a modré jeansy jako měl Mike. Když byla figurka u mě, všiml jsem si že přes obličej má jakoby nalepenou fotku Mika, jak se usmívá.
Pak jsem se probudil.
Protože se šedý muž v Mikově verzi už neobjevoval, zkusil jsem stáhnout iso jinde. Hru jsem hrál pár dní, šedého muže jsem potkával ale nic se nedělo.
Mike nakonec uplně přestal chodit do školy. I já jsem ho přestal vídat a nakonec zmizel. Policie začala obcházet sousedy a byli i u nás. Já jim řekl že poslední dny jsme spolu moc nemluvili.
Asi o měsíc později ho našli v lese. Podle koronera umřel pár hodin po tom co odešel z domu. Sám se umlátil kamenem…
Veselá Luna
To jen tak... Ilustračně
Quest
On vás vidí!
